Náš autobus

Do Švýcarska jsem se nepodíval poprvé, byli jsme tu již před dvěma lety. I tentokrát jsme vyrazili v početné skupině vlastním autobusem, převážně osazenstvo z Jablonce, Liberce, Turnova a Prahy.

A taky jeden malinký plyšový krokodýl, který mne na mé cestě Švýcarskem doprovázel skutečně na každém kroku. Taky je na mnoha fotkách.

Hned po noci strávené v autobusu jsme, ještě v Rakousku, vyrazili na první túru. Na to, že většina z nás kvůli kodrcavé cestě celou noc oka nezamhouřila, jsme si nevytyčili cíl zrovna snadný. Schesaplanu, horu vysokou skoro 3 000 m, na jejíž vrchol jsme se ale vydávali ze základní stanice lanovky z výšky 1 700 m. Lanovka (kterou jsme ale nejeli), ukrajovala z celého svahu převýšení nějakých 200 metrů a ústila u jezera, které se, stejně jako mnoho dalších v Alpách, jmenuje Schwarzsee.

Jezero u horní stanice lanovky

Po dvousetmetrovém stoupání se nám na jezero naskytl krásný výhled. Jen jsme podle turistického značení museli z jezerní promenády odbočit po necelém půl kilometru znovu do kopce. Nastoupený výstup končil až po 1100 metrech na samotném vrcholku. Provedl nás ještě okolo horské chaty Totalphütte, kde jsme se přibližně na půl cesty dotočili pitnou vodu.

Možná proto, že byla sobota, jsme jak při výstupu, tak při sestupu potkávali nekonečné davy nejen místních turistů. Zatímco my jsme přijeli vybaveni kvalitním horským oblečením, jehož hodnota sahala někam k deseti tisícům korun, místní na sílu outdoorového vybavení pravděpodobně nevěří. Jak jinak lze vysvětlit, že Rakušané v polobotkách a obyčejné větrové bundě, o věku raději pomlčím, vybíhali do kopce dvakrát rychleji než my, a ještě k tomu neměli v obličeji „naši“ zdravou barvu těsně před infarktem?

Po návratu z vrcholku hory až na dolní parkoviště, kde na nás celou tu dobu čekal náš autobus, jsme ještě asi dvě hodiny pokračovali v jízdě směrem do Grabsu.

Můj věrný průvodce Qokodýl (fotografie pochází z Weisshornu)

Grabs je malé, horami obklopené švýcarské městečko nedaleko od hranice s Lichtenštejnskem. S trochou nadsázky lze říci, že odsud vidíte až do oken knížecího paláce ve Vaduzu.

Druhý den jsme se již mohli těšit na výlet do blízkého okolí, na horu Drei Schwestern (tři sestry).